Tak pojďme snít...

Představivost je jako oheň.Má mnoho odstínů a musí se stále přiživovat, aby nevyhasla.

Kalendář

Z diskuze...

Jak se Vám tu líbí?

Harry Potter a Starý známý

8.kapitola

Stál objímajíc oba dva dlouhou dobu.Měl pocit, že se čas zastavil v jednom zamrzlém okamžiku, v krůpěji rosy na křehké růži. Zvedl pomalu hlavu, stále se obával, že pouze sní a sen mu nabízí nádherný obraz.
„ Jak….“
„Hedvika.“ Remusův hlas, snad ještě ochraptělejší než když ho slyšel naposledy.Ach. Ano. Hedvika, zapomněl jsem na ni .Přenechal jsem ji tenkrát Hermioně, myslel si, že už Hedvika nežije. Hedvika najde kohokoli kdekoli. I když v Řádu měsíčního fénixe byla kouzelná zábrana. A v Avalonu se nepoužívaly sovy, ale jiná kouzelná stvoření.
„Mám pocit, že tomu nemohu uvěřit. Je to tak…“ Harry opět přemožen pocity, ačkoli byl zvyklý nedávat najevo jakákoli pohnutí. Nyní nebyl schopen kontroly. Tato situace byla něco naprosto jiného. Chvíli dýchal a sebral se.
„ Pojďte se mnou do salonu. Tam budeme mít větší pohodlí.“ Vymanil se z jejich objetí, sebral dopisy, přešel ke dveřím. Když se ujistil, že ho následují, zamířil do nejbližšího salonu.
 

 
Lucas trčel pokoji, ve kterém se rozvalovali další mladí smrtijedi. Poslouchal drby a občas mrkl do knihy, v níž si četl. Byla v ní moc zajímavá kouzla.
„ Představte si, koho jsem dnes viděl?“ vychloubačný hlas, který patřil Igoru Valasčeňkovi dostal tajemný tón.
Ostatní rychle začali Igora posunky i slovy pobízet k prozrazení informace.Lucas se pro sebe usmál. Mladí smrtijedi jsou ty nejhorší drbny, na jaké by člověk mohl narazit. A přísun informací je mnohdy rychlejší než ranní noviny.
„ Představte si. Normálně pracuji takhle na ministerstvu, všechno v klídku. A pak mě můj nadřízený pošle s jistými papíry k ministryni, protože si je vyžádala. A, koho to nevidí moje oči. Od sekretářky ministryně vychází náš tajuplný svůdník Alexej,“
Užaslé ticho. Igor se namyšleně na své posluchače zašklebí a dělal, jako když se zvedá.
„Tak to ne. Vypovíš nám to do nejmenších podrobností.“

Ach, ano. Jen do toho. Jsem jedno velké ucho
A v místnosti plné lidí zvučí jen jeden protivný hlas.
 

 
„To je tvůj dům, Harry?“ Zeptal se Sirius.
„Ano, je můj. Koupil jsem si ho před dvěma lety. Původní majitelé domu zemřeli při první válce s Voldemortem. Dlouho to bylo neobydlené, ale podařilo se to vše uklidit. Na tom, jak to dnes vypadá vděčím své skřítce. Kitty?“ S tichým lupnutím se objevila malá skřítka. Vyčkávavě se zahleděla na svého pána.
„ Přines něco lehkého na zakousnutí a něco k pití, ano?“
Zahleděl se na Remuse. Tolik za ten čas zestárl. Vryté vrásky jeho života plný nespravedlnosti. Šediny zbarvující mu kštici do stříbřita.Otrhané oblečení, které k němu snad neodmyslitelně patřilo, zakrývajíc jeho druhou přirozenost. Vlka v sobě.
Sirius, tak jemu drahý. Litoval, že se nedozvěděl o té události. Události, která by ho jistě přiměla vylézt z ukrytu starého sídla kláštera. Delší černé vlasy jen nepatrně prokvetlé stříbrem natolik, aby byl atraktivní. Elegance jemu vrozená a ohromující.

„Siriusi, ještě jsi nepotkal tu pravou, že,“ šibalsky se na svého kmotra, který hleděl na Harryho s úžasem, usmál.Remus se vedle Siriuse pobaveně chichotal.

„Ne, dávám přednost naprosté volnosti,“ řekl a když Remus i Harry vybuchli smíchy, připojil se k nim.

Smích naplnil místnost, prchavost okamžiku plného veselí byl však rychle uťat.Harry se vážně a chladně, na oba své blízké zadíval s mrazivou přímostí, o níž Harryho podřízení mají dodnes občas noční můry.

„Proč jste po mě nepátrali? Proč mi o vás Charlie neřekl? Ach, co se vlastně starám, minulost už nevrátím zpátky. Co bylo, už uplynulo a není možnost se vrátit v čase. Vlastně je ta možnost, ale stačí jeden neopatrný pohyb, jedno chybné klopýtnutí a může být budoucnost ovlivněna,“ odmlčel se, aby nabral dech a sebral myšlenky. Musel si to pěkně seřadit v hlavě.

„Remusi, co stálo za pozadím tvého únosu a jak, to tam probíhalo?“

Žádné komentáře
 
Náš svět má mnoho pravidel, která nás omezují.Naší představivost neomezuje nic.