Tak pojďme snít...

Představivost je jako oheň.Má mnoho odstínů a musí se stále přiživovat, aby nevyhasla.

Kalendář

Z diskuze...

Jak se Vám tu líbí?

Harry Potter a Starý známý

7.kapitola

Harry stiskl rty. Byl otrávený. Články novin mu už lezly krkem a jeho osvědčený kontakt byl roztrhán divou zvěří. Co se ještě pokazí ? Ostré zaťukání narušilo myšlenkový pochod. Přešel ke dveřím a nezapomněl na kouzlo, které zneviditelní stěnu. Otevřel a zavřel kouzlem dveře, jen tak mimochodem zrušil kouzlo zneviditelní.

„ Pojď za mnou, Lucasi.“          

Byl zvědavý na novinky, které by mu mohl tento informační tok přinést.Nestaral se jestli za ním jde Lucas, kouzla umístěná do samých základů domu byla tak prastará, že zajišťovala naprosté bezpečí samo o sobě.Prošli až do malé jídelny, počkal až se Lucas usadí:

 „ Kitty!“

Malé prasknutí a do místností se přenesla skřítka. Velké oči jako malé talířky bázlivě hleděly na svého pána, kterého se skřítka bála a zároveň uctívala.

„ Přines něco na občerstvení a také něco k pití. A Kitty! Ne jako minule, ano ?“

Skřítka horlivě kývala hlavou a s tichým lupnutím se přenesla.Harry se usadil naproti mladíkovi. Zkoumal očima jeho fyzický stav a svým vnímáním zkoumal lehoučce jeho magické jádro. Potěšený jeho stavem se usmál.

 „ Tak Lucasi, je něco nového, co ses mohl z větru dozvědět?“

 Lucas přikývl: „ Ano, možná už se začíná něco dít.“

Usměv v odpověď, který mu Harry poslal ho přesvědčoval ať pokračuje.Vyprávěl Harrymu o dnešní schůzi.

„ Snažil se mi proniknout za pomocí nitrozpytu do mysli, ale díky tomu, co jsi mi řekl jsem se ubránil.To, ale není tak důležité. Potom nás rozpustil, ale nechal si tam Bellatrix a Alexeje.

 Alexej je pro nás velkou neznámou. Nikdo neví, kdo by to mohl být, ale podle náročnosti úkolů, které dostává musí zákonitě patřit k jeho nejvěrnějším.Víc jsem se nedozvěděl. Kéž bych se nějak dokázal proměnit v něco malinkého a nezaregistrovatelného.“

Lucas udiveně vzhlédl, když se Harry pobaveně rozesmál.

„ To je naprostá maličkost. Každý Zmijozelský dědic se při zvěromágské přeměně promění v různé druhy hadů.Stačilo by, kdybych tě naučil tvoji základní formu zvěromága.“

Podíval se směrem k Lucasovi a rozhodně ho nepřekvapil šibalský úsměv na jeho tváři.

„Rozhodně geniální plán,“ prohlásil Lucas. „ Kdy začneme s učením ?“

„Třeba hned. Pojď se mnou.“

Pomalu přecházeli přes část sídla než dorazili do místnosti. Byla vcelku malá a po obvodu měla zrcadla.

„ Zde si cvičím své přeměny. Už zvládám kolem pěti přeměn a učím se další. Nikdy člověk neví, kdy se to bude hodit.“ Otočil se k Lucasovi a pokynul mu rukou. Lucas se na jeho pokyn přesunul doprostřed místnosti.

„ Nebude to bolet ? “ Zeptal se nejistě.

„ Jak, která přeměna bolí. Když se přeměňuješ ve zvíře, které má složitou stavbu těla a nebo je větší než jsi ty sám, tak to zpočátku bolí. Ale jelikož se chceš přeměnit..“

„ Na menší zvíře, tak to nebude bolet,“ dořekl Lucas a zarazil se, když si uvědomil, že Harryho přerušil. Pohlédl na něj a ten na něho povzbudivě kývl.

„ Chci abys se uvolnil. Mysli na něco velice příjemného nebo si představ hada. Nějakého neurčitého hada, který se posouvá po svých smyčkách, je nádherně a smrtonosně elegantní. Vžij se do toho pocitu, do té představy. Nic tě neohrožuje, jsi zcela v bezpečí.“

Harry pozoroval černého hada, do kterého se Lucas přeměnil a usmál se. Cítil se naprosto úžasně. S Lucasem se cítil skvěle, rozuměl mu daleko víc. Možná proto, že měli podobné problémy. Přísahal, že Lucase ochrání i za cenu jeho vlastního života. Tolik pro něj Lucas začal znamenat.

-------------------------------------------------------------------------------

    Lucas stál ve stínu stromů. Nedělal si starost, že by ho někdo z řádu objevil. Dnešní noc byla perfektní. Zvěromágská přeměna mu vyšla hned na poprvé a Harry byl spokojený.
    Harry. Cítil, že si k němu vytváří pouto.Cítil, že jemu může důvěřovat. Harry ho nikdy nezradí. Dnes, když odcházel mu sebou dal jídlo, které připravila skřítka. A když odcházel tak ho Harry objal. To ani jeho matka nikdy neudělala. Jen ho vychovávala, ale cítil už od malička, že se jí hnusí. Hlavně pomyšlení na zrůdu se, kterou ho měla. Harry byl jako starší bratr, kterého nikdy neměl a moc si ho přál. Nikdy Harryho nezklame. Nikdy. Postará se o to, aby na něj Harry mohl být pyšný a bude „ svého staršího bratříčka“ ochraňovat.

    Jen pomyšlení na to, že by Harryho zklamal se mu sevřelo hrdlo úzkostí.

 

Při snídani Harrymu přinesla Kitty dopisy. Dosnídal a pak se usadil na terase a otevřel první z nich.

 

        Drahý Harry,

    nedávno jsem na tebe myslela. Otec mi řekl, co teď budeš dělat. Chápu tvé rozhodnutí pomoci. Avšak nevím zdali má přítomnost by pro tebe mohla být rozptýlením. Podle mého otce v Anglii začíná válka.
    Od příštího týdne budu ve svém sídle v Irsku. Byl jsi už jednou u mě na návštěvě. Ráda tě uvítám,  pokud by ses rozhodl strávit se mnou alespoň jeden den.

                                                                                                                 Tvá Victorie.

 
    Victorie se svým smělým návrhem, platinovou barvou vlasů, mechově zbarvenýma očima a úsměvem, který mu vždy vzal dech.
    Rozhodně ji navštíví. Irsko. Věčně zelené a úchvatné se svojí prostou krásou, která ho pokaždé něčím překvapila.Pokud by měl čas i Lucas, vzal by ho sebou.Povzdychl si a otevřel další dopis.

 

      Harry

    Je to teprve jeden  den, kdy tvůj dopis dostal Řád. Avšak to není odpověď na tvůj dopis od všech. Ale jen od nás dvou. Byl jsi přesvědčen, že Remus zemřel.   
    Viděl jsi to ve svém snu, který ti naservíroval Voldemort. Není to však pravda. Harry. Byl jsem dlouho mučen a když mě nalezli byl jsem v natolik špatném stavu, že  se obávali mého úmrtí. Když už jsem byl zdravý a dozvěděl se o tom, že jsi zmizel bez jakéhokoli rozloučení, pochopil jsem, že tentokrát budu sám. Avšak začal jsem být posedlý jednou myšlenkou, pokusu osvobodit Siriuse  z Oblouku smrti. Neměl jsem už nikoho, na kom by mi záleželo, kdo by oplakal mou ztrátu. Po dvou letech přípravy se mi to podařilo. Opravdu. Remus, sebe a mě vytáhl z toho prokletého místa. Navždy nás to poznamenalo a mě ještě víc než předtím Azkabanu.
    A pak p
řišla z čista jasna rána. Tvůj dopis. Vznítil ve mně i ve mně naději, že se spolu setkáme.

                                        

                                                                                      Sirius Tichošlápek a

                                                                                            Remus Náměčník   

    Harry sledoval jako ve zpomaleném filmu, jak dopis i s jeho neuvěřitelným obsahem padá na zem. Nepatrný šramot za jeho záda ho donutil se zvednout a otočit.Siriuse elegantního a prošedivělého a Remus otrhaný jako vždy s rozpačitým úsměvem.Nemohl uvěřit vlastním smyslům.

„ Harry.“ Stačilo jen jeho jméno pronesené Siriovým hlasem a po dlouhé době cítil, jak se jeho ledová maska rozpouští. Nevěděl, kdy se rozběhl. Nevěděl, kdy objal svého kmotra a Remuse. Jen donekonečna šeptal jejich jména a cítil, jak ho objímají. Nechal své slzy konečně proudit a byl naplněn, tak přeplněn štěstím….

Poslední komentáře
14.12.2006 17:23:12: krasna kapitolka, stejne jak ty predesle :)
 
Náš svět má mnoho pravidel, která nás omezují.Naší představivost neomezuje nic.